Hippies

Vlastní halucinogeny jsou drogy, které u zdravého člověka vyvolávají psychické změny. Způsobují poruchy vnímání, zasahují cítění, myšlení, pod sebezáchovy a nálady. Jen zřídka u nich jde o pravé halucinace. Patří sem substituované indolakylaminy (LSD-25, dimetyltryptamin, psilocybin), substituované fenylalkylaminy (meskalin) a syntetické halucinogeny - amfetaminové varianty (PMA, STP, DOB). Od těchto halucinogenů odlišujeme tzv. delirogeny: jde o látky s intenzivními centrálními anticholinergními vlastnostmi, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Jsou to phencyclidin a phencyclidinová analoga (PCE, PCPy, TCP), benactyzin a ditran, též antiparkinsonikum trihexyfenidyl (Trifenidyl), atropin a skopolamin (četné rostliny a houby s psychotropními alkaloidy - muskarin, ibotenová kyselina, muscimol, myristicyn, harmalin, ibogain).

Halucinogeny (LSD, Meskalin, Psilocybin) mají mezi drogami vyjímečné postavení; Většinou nezpůsobují návyk - někdy tomu je právě naopak. Navozují jiné stavy vědomí, rozpínají duši a přinášejí transcendentní zkušenost - člověk může např. i vidět čtyřrozměrně. "Halucinogeny" je velmi nepřesný termín; i když jsou schpny před zavženýma očima vytvářet velice komplexní a "halucinatorní struktury, jejich hlavním efektem je, že jistým způsobem suspendují tlumící a selektivní procesy v nervovém systému, což vede k zostření smyslů až k nadnormální úrovni vnímání. Hodně závisí na společenském a psychologickém kontextu, ve kterém dochází k jejich nasazení. Měly by se brát nejlépe v klidném soukromí s domáckou atmosférou a je důležité, aby byl přítomen dohlížitel a jeho postoj byl plný podpory a pochopení. V atmosféře nejistoty a za okolností bizarních nebo nepříznivých se prožitek snadno může zvrhnout ve velice nepříjemný paranoidní stav. K dispozici by měly být nejméně dva dny: jeden pro sám prožitek, který trvá šest či osm hodin, druhý pro jeho zhodnocení v klidu a v uvolněném stavu mysli, jaký zpravidla následuje. Jelikož člověk pod vlivem psychotropních látek často cítí obrovské možnosti a dost dobře neví, co s nimi, bylo sepsáno mnoho příruček, manuálů a odborných knih, jak dosáhnout určitého cíle a umělecko-estetického, psychoterapeutického či transcendentního zážitku. Nejznámější je patrně _Psychedelic Experience_ T. Learyho, manuál založený na mystice Tibetské knihy mrtvých, nebo _LSD Psychotherapy_ S. Grofa. Leary rozlišuje např. introvertovaný a extravertovaný typ zážitku; u extravertovaného jde o pocity fůze s externími objekty (květiny, lidé) a je pro něj potřeba obohatit prostředí o svíčky, obrázky, knihy, vonné tyčinky a hudbu, naproti tomu introvertovaný zážitek (čisté světlo, vlny energie) přichází v prostředí bez světel, zvuků, pachů a pohybu.

Psychotropní látky získaly počátkem 60. let velkou popularitu mimo oblast lékařství díky zájmu některých filosofů, umělců a spisovatelů (A. Huxley: Doors of Perception), kteří v nich začali vidět prostředek k prožití něčeho zcela nepoznaného, možnost rozšířit oblast vědomí do nového mystického transcendentálna. Jejich význam je srovnáván s překročením hranic zeměkoule člověkem do vesmíru: krok do zevního prostoru má být vyrovnán krokem do lidského duševna. Experimentování s halucinogeny se stalo atraktivním pro různé skupiny lidí (hippies) protestující proti vžitému řádu a způsobu života. Svými "výlety" demonstrovali právo na svobodu prožívat něco vyjímečného i proti vůli společenského řádu, ve kterém jsou nuceni žít. Hlavním "apoštolem" psychedelické revoluce v 60. letech byl americký psycholog Timothy Leary. Dnes už nikdo masové užívání těchto látek neprosazuje, jsou chápány více jako pomůcka k osobnímu růstu jednotlivce. Nejznámějším psychedelickým "šamanem" dnešní doby je asi Terrence McKenna, zastánce pouze přírodních látek, zato v heroických dávkách.

Přírodní halucinogeny

Celkem roste v Evropě asi 20 halucinogenních rostlin, ve střední a jižní Americe asi 130; byly používány ke kultovním účelům a v příslušných etnických oblastech byly obklopeny různými tabu. T. McKenna je přesvědčen, že nejdramatičtější změnu ve vědomí před-člověka způsobily v pravěku právě psychedelické houby a radí, aby člověk, než si nějakou drogu vezme, vždy napřed studoval historii jejího použití starými národy.

Meskalin
Mezkalin (mexc, buttons, cactus)
Kaktus Peyotl byl indiány amerického jihozápadu a Mexika dlouho používán jako prostředek spojení s božským světem a požívání jeho usušených květů je dodnes hlavní svátostí indiánské církve. Pole působnosti má dnes také při experimentálně psychologickém výzkumu. Vyvolává podobné účinky jako LSD. Bohaté zrakové iluze, opojení, únava, gumová podlaha, nohy jako by samy odskakovaly od země, pocit, že je není možno ovládat, odosobnění, poruchy vztahu k okolnímu světu a svému tělu (výraznější než při LSD). Někdy zúžení vědomí, méně bizarních nápadů, vnímání je změněno, někdy zpříjemněno. Meskalin způsobuje syneztezii, úder je vnímán barevně. Asi nejvyhledávanější jsou zářivé, barevné pseudohalucinace a halucinace, vidiny girlandovitých a arabeskovitých ornamentů, velmi pestrých a kaleidoskopicky se měnících. Předměty se "tváří", mají mimiku. Někdy je zbystřen sluch, je však špatná lokalizaze zvuku. Taktéž nastává snížení schopnosti diferencovat akustické podněty - člověk si iluzivně přetváří zvuky, má čichové, chuťové a jiné, i sexuálně zabarvené halucinace. Špatně se odhaduje vzdálenost, jsou poruchy vnímání času - většinou se zpomaluje, někdy zrychluje. Je výrazná nechuť k jakékoli činnosti, psychomotorický útlum. Někdy přichází smích, až nutkavý, jindy deprese, paranoia. Na meskalin se hned navnadil i Jim Morrison, když si v jedné knížce prohlédl, jak vytváří svoje sítě pavouk, kterému tuto drogu podali. Byly utkány naprosto chaoticky, na rozdíl od LSD, po kterém zůstávaly geometricky pravidelné.

CHEMIE: Meskalin je /1-/3,4,5-trimethoxyphenyl/beta-aminoethan. Je velice zajímavé, že je chemicky blízký adrenalinu, noradrenalinu, dopaminu, DOM, DOB, TMA. Byl k nám dovážen už před II. sv. válkou jako sušené řízky (mezkalové knoflíky či koláčky) nadzemní části Lophophora Williamsi, kaktusu Peyotl. Syntetizován byl na přelomu století. Samotný kaktus obsahuje 40 dalších alkaloidů, které snad nejsou psychotropní, ale nějak účinkovat mohou. Nejvíce je v něm meskalinu (až 0.58%).

PŮSOBENÍ: Velké dávky mohou poškodit játra a ochromit dýchací centrum (dávky bývají 200 až 600 mg, běžně 3g). Halucinogenní účinek se projeví tepve po jeho strávení. Nejvíce se koncentruje v játrech a ledvinách, nejméně v mozku a míše. Polovina se vyloučí nezměněná za 6 - 8 hodin. Působit začíná za 1 - 2 hodiny, účinek trvá 6 - 12 hod. Snový stav je po droze povlovnější, po syntetickém preparátu silnější a kratší. Vegetativní účinky jsou podobné jako u LSD, mydriáza, změny pulsu, poruchy dýchání. Jiné alkaloidy obsažené v droze provokují na začátku nevolnost a zvracení. Po opakovaných injekcích meskalinu byla zjištěna tolerance, a to i na LSD. Mezi těmito dvěma látkami tedy existuje zkřížená tolerance. Při opakovaném použití ovšem mohou být poškozena játra.

DMT (DET, DPT)

DMT je jedním z nejrychleji a nejintenzivněji působících halucinogenů. Objekty ztrácí veškerou formu, rozpadají se na hru vibrací, lze zažít transport do jiného vesmíru, setkání s cizími tvory. Nedoporučuje se snaha vyzvídat, jen pozorovat. Nejlepší pro trip je světlý pokoj, nikoli však přímé sluneční světlo (barvy jsou jinak neuvěřitelně intenzivní). Po návratu z hyperprostoru je nejlepší začít mluvit, myšlenky si případně zaznamenat na magnetofon. DMT bylo objeveno r. 1931, jeho halucinogenní efekty 1956. Nachází se v mnoha rostlinách, např. Mimosa hostilis (z jejích kořenů se dělá halucinogenní nápoj Jarema) nebo Ayahuasca (má psychotropní účinky, produkuje stavy s telepatickou zkušeností). Při intoxikaci se objevují mydriáza (rozšíření zorniček), tachykardie (zvýšený tlukot srdce), je těžké vyjádřit myšlenky, koncentrovat se. DMT značí N,N-dimetyl-tryptamin. Je podobný bufoteninu, blízký psilocybinu. Po svalové injekci dojde k náhlému rauši, který trvá 1 - 2 hodiny. Injekce do žíly nebo kouření působí ještě rychleji Průběh může být někdy zlý. Dávky se při inhalaci pohybují mezi 40 a 70 mg (doporučuje se mezi 40 a 55 mg) a měly by být přesně odváženy. Pokud nestačí 30 s kouření, nemá cenu pokračovat (až po nejméně 1 h). Již při inhalaci se objevují intenzivní telesné pocity a slabost (výpary chutnají jako hořící plastik), je vhodné sedět a mít kolegu pro další manipulaci s dýmkou. Trip začíná ihned, vrcholí za 5 až 20 minut a trvá asi půl hodiny. Po jeho skončení lze aplikovat další halucinogen perorálně (LSD, MDM, MDA, psilocybin), jeho účinky se znásobí a umožní lépe porozumět vizím z DMT (Pozor, kombinovat drogy se nedoporučuje!). Dávka 40mg se dá sehnat např. ve Frankfurtu za $35 (WOW!). DET (dietyltryptamin) má tytéž účinky, jsou jemnější, podobné psilocybinu a trvají déle (1.5 - 2 h). DPT (dipropyltryptamin) působí stejně, má menší vedlejší účinky než DMT. Trip trvá delší dobu, podle dávky (15-30 mg: 1.5 - 2 h, 60 - 150 mg: 4 - 6 h).

Muchomůrka červená (Amanita Muscaria)

Účinky vypadají jako polospánek s barevnými vizemi, nebo je zvýšená aktivita, euforie, pocit lehkosti, pohyblivosti. Nervy jsou stimulovány a stav minimálního vlivu vůle produkuje silné efekty. Například, když někdo chce překročit malé stéblo trávy, kráčí a skáče, jakoby překážky byly kmeny stromů. Jestliže je člověk normálně hovorný, jeho řečové nervy jsou v neustálé aktivitě a on nedobrovolně vyzradí svá tajemství, plně při vědomí a chtě si je uchovat, ale bez moci jakkoli se ovládnout. Kdo má rád tanec, tančí a milovník hudby neustále zpívá. Jiní běží nebo jdou zcela bezmyšlenkovitě tam, kam vůbec jít nechtějí. Někdy člověk mluví ke svým vizím, se skelným pohledem. Psychické vzrušení se stupňuje a projevuje se inkoherentním myšlením, ztrátou kontaktu s okolím, halucinacemi. Také motorický neklid se zvyšuje (bezúčelné pohyby, grimasy, nekoordinovanost. Je-li excitační stedium prožíváno ve spánku, bývají přítomny halucinační sny a nemocný se zpravidla probouzí až zvracením. Snové stavy jsou prožívány buď s pocitem přechodu do posmrtného života, nebo s pocitem depersonalizace. V druhém údobí (komatózním) je člověk v různě hlubokém kómatu. Po (i spontánním) probuzení mívá často pocit reinkarnace.

Účinky mají zcela jiný charakter než tyto po psilocybinu nebo LSD. Přichází po půl až dvou hodinách a trvají 4 - 6, někdy i 8 hodin. Někdy přetrvávají poruchy koordinace pohybů a řeči i několik dnů. Muchomůrky červené jsou také houby, které si brali Vikingové, aby vstoupili do vhodného stavu "beserker" pro bitvu. V této houbě má původ i 3500 let stará droga soma, přinesená Árijci do údolí Indu, která dala vzniknout mj. i tisíci hymnám véd (R. G. Wasson). Psychické a neurotoxické změny vyvolávají zejména muchomůrky z vyšších horských poloh; u muchomůrek z teplých krajů převládá muskarinový typ otravy. Smrtelné otravy muchomůrka červená obvykle nevyvolává. Podobné vlastnosti jako muchomůrka červená by měla mít muchomůrka královská (A. regalis), potažmo i muchomůrka tygrovaná (A. pantheris - ovšem v menších dávkách), ale kdo se v houbách a v muchomůrkách příliš nevyzná, neměl by riskovat záměnu s některými vysoce jedovatými druhy.

Obvykle se muchomůrky konzumují tak, že se nakrájí asi na centimetrové plátky, usuší (na vzduchu nebo v troubě při 75 - 80 st.C) a pak se polykají na jeden polk, srulované do kuličky, a to bez žvýkání. Sušením se kyselina ibotenová mění v muscimol a účinek se zvyšuje 5x až 6x a snižují se vedlejší efekty. Jedna velká muchomůrka nebo dvě malé by měly stačit, aby byl den hezčí. Je lepší začít s menšími dávkami (1/4 kloboučku). Muchomůrky obsahují muscimol a muscazon (ten je v menších množstvích a méně aktivní), oba CNS halucinogeny, ovlivňují serotonigerní synapse, jde o parasympatikomimetika. Dále kyselinu ibotenovou, která je asi hlavní účinnou látkou, její obsah je 0.05 - 0.1 % převážně v klobouku houby, přičemž její množství kolísá podle sezóny (v létě více, na podzim méně), která "přepíná" intoxikaci (způsobuje trhání svalů apod.) a muskarin, vysoce toxický alkaloid (obsah je velice nízký, 0.0002% v čerstvé tkáni, což je málo pro fyziologickou aktivitu). Teplo při sušení houby dekarboxyluje a dehydruje kyselinu ibotenovou, a ta se mění v biologicky účinnější muscimol a téměř neúčinný muscazon.

Lysohlávka kopinatá
Houbičky, gamble (Mushrooms, shrooms)

Psilocybin a psilocin byly nejprve získány z mexických hub psilocybe a stropharia zásluhou etnobotanika R. G. Wassona a "otce LSD" A. Hofmanna; vyskytují se však i v některých středoevropských houbách, jako jsou naše Lysohlávka kopinatá a Lysohlávka česká (Psilocybe semilanceata, Psilocybe bohemica Šebek). Obsah účinných látek odvisí od lokality růstu a klesá skladováním. Normální dávka bývá 20 mg (25-60 lysohlávek kopinatých). 9 - 10 mg psilocybinu aplikovaného podkožně vyvolává euforii, úsměvnou duševní pohodu, zvýšenou usměrnitelnou aktivitu, zdvořilost a uhlazené chování, mikroskopické a jiné barevné vize bez úzkostného doprovodu - "Jako když se dívám na barevnou filmovou operetu.", pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob. Všechny barvy (i na bílých plochách), nabývají krásných, teplých, pastelových odstínů, jsou vzájemně sladěny "jako obrazy impresionistů". Bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti jako po meskalinu. Vše většinou končí náhle 6 hodin po aplikaci (lze přerušit např. barbituráty či neuroleptiky). Vyvolává psychickou závislost; kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení tripu, proto se kouří až ke konci, kdy posiluje skomírání efektů. Dva až tři dny před tripem je vhodné zásobit se informacemi, které budou potřeba, přečíst si nějaké knihy, podívat se na filmy o přírodě. Pak též pustit do pokoje čerstvý vzduch, přinést květiny apod. Hudba je nejlepší klidná a pomalá, bez bicích. Při častém opakování ztrácí zážitek s lysohlávkami svou "božskost", takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně.

Muškátový oříšek

Další známý halucinogen - Muškátový oříšek se většinou pije v teplém nápoji (mletý, asi 1 polévková lžíce - 15 až 25 g). Účinek je narkotický, ale může vyvolat i vzrušení. Objevuje se za 10 min - 4 hod. a trvá 5 - 24 hod. Muškát obsahuje Myristicin - 4%, Safrol - 0.6% aj., chemicky velmi podobné dopaminu a meskalinu. Berou ho často vězni a ti, kterým nevadí drsná "opice" po něm. Berou plnou krabičku od sirek, nebo si vaří nápoj magorák, což je hlavně vývar z cigaretových špačků s různými opojnými ingrediencemi, např. muchomůrkou červenou. Experimentátoři mluví o ztrátě starostí, většina jej přirovnává k marihuaně. Stoupá žízeň, kolísá hlad, přítomnost druhých je nežádoucí, někdy indiferentní; nálada jde většinou do deprese. Trip je často doprovázen nepříjemnými vegetativními projevy - závratěmi, nevolností. Fyzický atak muškátového oříšku na tělo je tak silný, že může u žen přivolat menstruaci; ve středověku se používal k potratům.